Dům číslo 7

Původní konstrukce byla poměrně robustní, a proto se architekti rozhodli, že ji zachovají a pouze zvýší tak, aby korunní římsa dosahovala úrovně římsy sousedního objektu. Při bližším zkoumání hlavní fasády odhalili architekti ke svému překvapení dekorativní prvky ve stylu art deca ze třicátých let minulého století. A tak se zrodil nápad promítnout do nové podoby domu všechny tři epochy: 1930, 1980 a 2020.

Autoři návrhu navštívili Florencii, kde jim byly inspirací tamní paláce, předávané z generace na generaci, a materiálová a konstrukční škála sahající od robustního soklu k subtilním lodžiím. Kompozičním vrstvením průčelní fasády Domu číslo 7 vznikly linie zdůrazňující jedinečnost každého prvku, a to v rámci esteticky i kompozičně ucelené struktury. Tyto linie rámují dům a definují štít, zadní fasádu, zahradu i ateliér. Kontinuita horizontálních linek umožňuje ustoupit horním patrům směrem dozadu a otevřít zahradu slunci i obloze.

Do domu se vchází přes krytý venkovní prostor, odkud je vidět do zahrady. Vnitřní schodiště je svébytným prvkem, který se rozvíjí, rozpíná a postupně vyplňuje prostor. Myšlenka násobení a gradace je v případě Domu číslo 7 jasně artikulovaná a pochopitelná.