Plechová sedlová střecha nad jednoduchým objemem a dřevěné obložení fasády hovoří jazykem lidové architektury. Dominantní vertikalita je zdůrazněna rytmem fasády a vyvážena řadou horizontálních gest, zejména průběžných stříšek.

Tři podlaží na sebe navazují analogicky k lesním patrům: první je zakořeněno v zemi, druhé je otevřené na všechny strany a třetí je zasazeno do korun stromů. Sochařsky pojaté schodiště propojuje všechna patra v gestu připomínajícím složený list papíru. Je úhlopříčkou táhnoucí se prostorem, obrazem plynulého pohybu, který patry prochází.

Svažitost pozemku využili architekti k vytvoření jakési promenády, jež se vine mezi stromy. Ta slouží hlavně jako spojnice mezi hlavní budovou a zahradním pavilonem, následně se zvedá a přechází v rozlehlou pobytovou terasu.

Díky racionálnímu přístupu kanadských architektů vznikl dům, který se snaží mít co nejmenší vliv na krajinu, do níž byl zasazen. Přítomnost vzrostlých stromů jasně definovala pojetí krajinářských úprav, jejichž cílem bylo především akcentovat danou topografii a přirozené řazení prostorů. Kompaktní hmota budovy, navzdory své velké ploše, maximalizuje úspory energie.