Dům s arkýřovými okny

V návrhu tokijského domu jsou arkýřová okna v každém patře a na každé fasádě, což jeho obyvatelům poskytuje bezpočet možností, jak využívat prostor v interiéru. Stavba je kvůli minimálnímu pozemku jakousi věží, a tak se okna stávají místem vhodným k posezení, psaní nebo spaní.

Dalším důležitým bodem, na nějž architekti kladli důraz, bylo vytvořit pozitivní vztah mezi věží a okolními budovami, z nichž většinu tvoří rodinné domy. U novostaveb realizovaných na malých městských pozemcích mnohdy dochází ke stínění oken okolních budov, což vede k častým sporům mezi sousedy. U domu s arkýřovými okny se tomuto problému snažili architekti předejít seříznutím rohů fasády, čímž došlo k uvolnění hmoty ve čtyřech rozích pozemku.

Odříznutím rohů vznikl osmiúhelníkový půdorys. V mnoha asijských zemích jsou osmiúhelníky podle feng-šuej považovány za šťastné. Mimo jiné je tento tvar domu také mimořádně účinný při snižování turbulencí v proudění vzduchu kolem domu.

Během navrhování podnikli architekti několik důležitých analýz, včetně simulace světelných, větrných a tepelných podmínek. Z nich vzešly tři typy oken: průhledná otevíravá okna, která propouštějí světlo, dále neprůhledná otevíravá okna, jež blokují světlo a teplo, ale částečně dokážou prostor vyvětrat, a nakonec neotevíravá okna, která nepropustí ani vzduch ani teplo. Tyto tři typy oken byly v budově rozmístěny tak, aby maximalizovaly účinky klimatizace a optimalizovaly vytápění vzhledem k okolním světelně-teplotním podmínkám.

I přesto jsou v některých ročních obdobích určitá místa na fasádách extrémně tepelně zatížena. Proto architekti celý dům obložili karbonizovaným korkem, který je lehký, vysoce izolační, odolný vůči hnilobě a dobře se s ním pracuje.

Uvnitř věžového domu se nachází řada míst, jejichž atmosféra se mění podle ročního období, času, podlaží a orientace. Obě kočky fungují jako dobrý ukazatel toho, které místo má v daném okamžiku ideální kombinaci slunečního světla, teploty a čerstvého vzduchu.