Největší hodnotou pozemku, který si pro stavbu svého rodinného domu vybral v roli investora sám autor projektu, byl nádherný výhled do krajiny. Autor se s týmem z polského studia KWK PROMES zabýval návrhem celé dva roky. Když se zdálo, že jsou všechny plány připraveny a může se začít s realizací, objevilo se v polských horách bezprecedentní riziko sesuvu půdy. I přesto, že se dotčený pozemek nenacházel v oblasti s přímým ohrožením podobnou pohromou, upravili architekti návrh tak, aby byl dům v ještě větší symbióze s přírodou a svou formou předcházel případné rizikové situaci.
Hlavní myšlenkou celého projektu bylo navrhnout stavbu tak, aby vytvořila jakýsi rám, který vymezí výhled do krajiny. Nejvhodnější figurou se ukázala jednopodlažní kvádrovitá hmota zcela otevřená do krajiny, jež nabízí z jakéhokoli místa v interiéru dechberoucí výhled.
Pozemek se nachází v absolutní divočině ve svažitém terénu. Autoři se při umísťování budovy rozhodli, že ji pootočí tak, aby se pouze jeden její roh dotýkal země a zbytek visel přes svažující se hranu kopce. Díky tomuto řešení se část přízemí, kde se nacházejí ložnice, vyvýšila až na úroveň prvního patra a dům se tak stal jednopodlažním.
Hlavní příčinou sesuvu půdy bývá pohyblivé podloží. Architekti chtěli docílit toho, aby stavba těmto případným pohybům nestála v cestě. Podepřeli tedy dům na třech na sobě nezávislých pilířích a chovali se k němu jako k mostu, pod kterým přirozeně proudí dešťová voda.
Kontext okolní krajiny i lokální stavební předpisy vyžadovaly sedlovou střechu. A tři nosné pilíře domu bylo třeba něčím zaklopit a tím vytvořit nezbytný prostor pro technické zázemí domu. Tak se zrodil nápad s obrácenou střechou, která dům opticky „podřízla“, což optimalizovalo konstrukci a navodilo dojem vznášejícího se objektu nad svahem. Betonový dům tak najednou začal nabývat podoby biblického plavidla. Od toho už nebylo daleko k názvu Konieczného archa.
Investor měl na stavbu přesně dané finanční prostředky a zároveň vyžadoval jednoduchost výstavby. Proto padlo rozhodnutí zateplit konstrukci zevnitř a zvenčí ponechat fasádu v pohledovém betonu. Tím došlo k optimalizaci komplikovaných detailů. Jako ideální izolace se jevila stříkaná pěna se strukturou uzavřených buněk, která zároveň tvoří i parozábranu.
Vzhledem k velkoplošnému prosklení domu bylo potřeba navrhnout i systém zastínění, aby v domě nedocházelo k přehřívání. Investorova žena si navíc přála také speciální vstup do domu. Ten nakonec tvoří desetimetrová posuvná stěna a padací most, který propojuje dům s terénem.
O konceptu návrhu zahrady měli autoři relativně rychle jasno. Protože je pozemek přirozenou součástí svahu, zdálo se nejlepší ponechat ho ve své původní podobě tak, jak ho příroda stvořila. Dnes tvoří jasné pozadí pro novou architekturu. Z tohoto důvodu není na pozemku umístěno ani žádné světlo, které by rušilo přirozený vzhled horské louky. Nasvětleno je pouze betonové tělo samotné archy, jež se tak v noci stává jedním velkým reflektorem.
Zvířata žijící na pastvinách kolem domu se k němu postupem času začala chovat jako ke svému útočišti – pod betonovým masivem hledají úkryt při nepřízni počasí anebo o něj jednoduše otírají svá těla. Na začátku nikoho nenapadlo, že archa tak svému jménu dostojí do posledního detailu.